V dubnovém vydání se nám žáci rozepsali o jarním tématu.
Vybrali jsme povídku, kterou napsal Dominik Petráň ze ZŠ Povážské, Strakonice.
Tímto se mu omlouváme za tiskovou chybu v novinách, kde jsme špatně uvedli křestní jméno.
Příchod jara
Každý rok bez výjimky přečkávám studenou, ale i krásnou zimu. Ale nejraději mám její konec a příchod jara.
Ke konci února už cítím, že zima pomalu ztrácí moc a jaro ji sesazuje z trůnu. Sníh, jestli vůbec nějaký napadl, pomalu roztává a první stébla trávy vykukují na svět. Mezi nimi se pomalu, ale jistě začínají probouzet nádherné květiny a některé, jež jsou opravdu okouzlující, vyčarují skoro všem na tváři úsměv.
Rád si vylezu na nějaké pěkné místo, kde je klid, a všechnu tu nádheru pozoruji. Když se podívám na oblohu, spatřím sluníčko pomalu se probouzející ze zimního spánku, jak se začíná smát na celý svět. Zavřu oči a nechá se unášet jen zvukem, který je kolem. Šumění lesa mě uklidňuje. Najednou ale slyším nějaký hrozně hlasitý šum. Rychle otevřu oči, rozhlédnu se, ale nikde nic není. Zavřu tedy oči znovu, zvuk se opět ozve. Zkouším pátrat po tajemném zvuku dál, ale marně. Nakonec mě napadne podívat se na oblohu. A v tu ránu je mi vše jasné. Ten šum vydávají ptáci, kteří se vrací z teplých krajů zpátky k nám domů. A v tom se stanu ještě šťastnějším. Dojde mi, že ráno, až se budu probouzet nebo až půjdu do školy, bude mě doprovázet cvrlikání ptáčků a já si budu moct představit, co si asi tak povídají. Je možné, že třeba jeden pták vyznává lásku své milované. Anebo to může být i naopak. Možná se i hádají. Ale to snad není ani možné, aby se takhle nádherně někdo hádal. A při té cestě si budu vychutnávat vůni všech květin. I fotbal mě začne bavit mnohem víc. Zima opadne, a když se na mě bude slunce usmívat, bude se hrát jako po másle. A navíc můžu oprášit kolo a vyrazit na cesty, kdy mě bude teplý vánek popohánět a rozkvetlá příroda mi zvelebí cestu.
Ale také má jaro své nevýhody. Třeba déšť. Kapky, které na mě padají, mě studí, a když prší hodně, musím kolo otočit, nebo vzít míč do rukou a vrátit se domů, abych nenastydl. Ale déšť zase zalévá květiny, které poté rostou ještě mnohem rychleji a voní ještě nádherněji.
Už teď se těším na den, kdy oficiálně začne jaro, kdy všichni lidé zahodí kabáty a svetry, oblečou si jenom slabou bundu a vyrazí ven. Všechno dovádění bude doprovázet vůně květin, zpívání ptáků a svět bude hned veselejší.
Dominik Petráň
